„Velevážení pánové!
Přikládám dnešní naší poradě velikou důležitost, neboť tato má býti mezníkem mezi systémem lesního hospodářství, který se neosvědčil a mezi systémem novým, více k přírodě se vracejícím.
Příroda sama ve svém mocném rozmachu ukázala nám kalamitou cestu velmi zřetelně. Do lesa zavlečena byla nervosita moderní, výdělečné a rychlého zisku chtivé doby a my chceme tam zavésti rozumným přikloněním se k přírodě zase klid. Chceme též odložiti pohodlnost, která též byla velkou příčinou sázení rozsáhlých smrčin bez ohledu na stanoviště a chceme zakládati a pěstovati les přirozený, který klade ovšem na lesního hospodáře veliké požadavky.
Jenom les přirozeně založený a pěstěný snese kritiku těch, kteří po nás přijdou. Vše nepřirozené a přírodu znásilňující se vymstí a v lese zvlášť katastrofálně.
Smrková kalamita
Nejsem nepřítelem smrku, naopak zdůrazňuji, že budeme smrkové porosty dále zakládati, ale rozumně a po zralé úvaze a omezíme je na místa, kam patří,“…zaznělo v referátu lesmistra Josefa Sekaniny na členské schůzi Ústřední jednoty Československého Lesnictva v Praze dne 19. února 1922.
„Mění se tvář české krajiny. Může se stát, že za dvacet let a možná i dřív bude smrk exotickým stromem. V nižších a středních nadmořských výškách bude už takřka k nevidění,“ míní ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) a za pravdu mu dávají i ekologové. „Bojujeme na všech frontách, zatím boj krutě prohráváme,“ doplňuje ministr.
„Budeme potřebovat desítky, možná stovky miliard, abychom u nás řešili klimatické změny. Musíme transformovat energetiku, investovat do jádra, vysadit až 18 miliard stromků, zadržovat vodu v krajině,“ uvedl český premiér před globálním summitem OSN v New Yorku.
„Jsme schopni vypěstovat 18 miliard sazenic. V průběhu 100 let,“ říká Přemysl Němec, předseda českého Sdružení lesních školkařů.
Kůrovcová kalamita a sucho mění české lesy. Smrky mizí, a dá se předpokládat, že z nižších a středních poloh nenávratně. V celé republice jsou nedávné smrčiny nahrazovány listnatými stromy, které jsou odolnější vůči klimatickým změnám. Lesní školky je nestíhají produkovat. Jak by také mohly stíhat, když vypěstování výsadby a ujmutí se schopné sazenice je otázkou tří až pěti let. Předseda vlády slibuje stovky miliard na sázení listnáčů.
A co na to Čmelák a jeho Nový prales? Tam rostou listnáče a jedle na místě bývalých smrků už 15 let – od chvíle, kdy jsme pozemky koupili, na tom tvrdě pracujeme. Nečekali jsme na kůrovce, rekonstrukci smrčin jsme začali sami a za 15 let tam vysadili přes 80 tisíc listnáčů a jedle. Smrk ani jeden. I k nám kůrovec přijde. Ale nebudeme mít stejnověké obří paseky, ale věkově a prostorově alespoň trochu rozrůzněný les. Více o Novém pralese.
Čmelák a jeho Nový prales