Jan Korytář, zakladatel a předseda Čmeláka:
„Vláda nyní schválila vybudování odbočky kanálu D-O-L z Ostravy do Polska. Na našem území má jít o úsek mezi Ostravou a hranicí s Polskem. Tento úsek bude stát 15 miliard. Vozit se po něm má na lodích to, co dnes jezdí většinou po železnici.
nákladni loď, ilustr. foto
Vláda každoročně schvaluje i běžný rozpočet. Na projekty všech ekologických organizací je v resortu MŽP určeno cca 15 mil. Kč na daný rok. Na jeden projekt můžete získat 250.000 Kč a 30% si musíte sehnat jinde. Jak málo se s takovými penězi dá něco v oblasti ochrany přírody, ekologické výchovy nebo udržitelného rozvoje udělat, je asi jasné.
Proč o tom píšu? Protože hlavní problém, proč se nedaří více a rychleji směřovat k udržitelnému rozvoji a obnově krajiny je to, na co jsou určené veřejné peníze. Všechno podstatné už víme, víme, co by se mělo změnit. Ale „trochu“ chybí lidi, kteří by tu změnu prosadili v praxi.
Jen těch pár desítek kilometrů kanálu D-O-L na Odře je ekvivalent toho, co je by získávali ekologické organizace od státu na své projekty za 1000 let. Vnímáte ten nepoměr!?
Letos na MŽP soutěžíme o 13,5 mil Kč, všechny ekologické organizace z celé ČR. To je ekvivalent opravy jedné školní jídelny nebo jednoho kratšího úseku krajské silnice. Nebo tisíciny toho jednoho kanálu.
Budu o tom psát tady i jinde častěji a opakovaně, protože za těchto podmínek se nedá téměř nic změnit, resp. stojí to neskutečné úsilí. Ten ekvivalent je takový, že každý občan naší země přispívá přes státní rozpočet na činnost ekologických neziskovek necelou 1 Kč ročně!
Kdyby to bylo alespoň 10 korun, podstatně by to zlepšilo podmínky pro naši práci. Takhle jsme často rádi, že vůbec udržíme naši činnost a o nějakém rozvoji nemůže být moc řeč. Hlavně je to ale neefektivní, protože nám velkou část času zabere shánění dalších prostředků od nadací, sponzorů, nebo individuálních dárců. Nebýt jich, nebo třeba Norských fondů, už bychom to dávno asi zabalili.
To klíčové, co by pomohlo, je zejména zvýšení těchto prostředků, abychom mohli zaplatit více lidí, kteří by se mohli zabývat třeba konkrétními projekty na revitalizaci krajiny. A také podpora na vícelété projekty.
Když získáme jeden grant od MŽP, můžeme z toho zaplatit tak 1/2 úvazku jednoho člověka na rok, a na víc vám už nezbyde. Ale těch nákladů je samozřejmě vždycky celá řada, zejména, když děláte revitalizační projekty. Za 250.000 Kč se tak nedají dělat dlouhodobě a systematicky projetky, které by měly větší dopad.
Ochrana přírody a krajiny, jak se ji snažíme dělat v naší neziskovce Čmelák, není práce na dva víkendy během roku. Je to systematická celoroční práce. Tu nelze dělat jen dobrovolně. Tak přemýšlím, jak to nastavení podmínek změnit, abychom se mohli více věnovat práci pro přírodu a krajinu a méně přemýšlet nad tím, kde sehnat peníze na další měsíc.
A jak to vnímáte Vy? Co radíte?“