Hrádek nad Nisou - V neděli 28. dubna 2019 se na hranici tří států - Česko, Německo, Polsko - sešlo asi 500 lidí, aby společně vytvořili živý řetěz a dali tak najevo svou nespokojenost s tím, co se děje ohledně (ne)ochrany klimatu ze strany korporací. Demonstrace byla poklidná a kromě ochránců přírody na ní vystoupili i politici. Konkrétních témat k diskuzi bylo vícero: Boj za vodu, Boj za klima, Boj proti rozšiřování těžby uhlí v polském Turówu = Společně pro budoucnost. Přítomní lidé chtěli zdůraznit, že žijeme společně na jedné planetě a když si ji zničíme, bude to problém nás všech.

 

 

Dagmar Najmanová ze Čmeláka, která na demonstraci přijela vlakem hlavně sama za sebe říká: “Žiji ve Frýdlantském výběžku, tak se mě přímo dotýká téma ztráty podzemní vody, která je údajně dána provozem hnědouhelné polské elektrárny. Díky tomu, že se pracovně pohybuji kolem tohoto tématu (voda v krajině), tak už vím, že je navrženo jedno z krizových řešení - voda se má natáhnout přivaděčem přes Jizerské hory z Josefova dolu nebo ze Souše, čímž by se dotoval pitnou vodou právě Frýdlantský výběžek. To je cesta do pekla. Nemůžeme vzít vodu z jedné strany a přehodit ji na druhou. Je přece jasné, že zase bude chybět jinde. O této problematice se celkově hrozně málo mluví. A bojím se, že by se těmito plány zničil poslední kus krajiny, který je schopný tu vodu zadržet. Výsledek? Ve Frýdlantském výběžku poteče z kohoutků voda, ale my budeme žít na poušti.”

 

 

O zadržování vody v krajině se v poslední době hovoří stále častěji, bohužel ale jen hovoří. Ochránci přírody nemají šanci zvládnout vše sami. Jenže většina zodpovědných politiků upřednostňuje technická řešení, která jsou lépe kvantifikovatelná. Přitom jde o všechno! “Pokud ozdravíme krajinu, krajina potom pomůže nám, a to jak se suchem, tak s povodněmi.” Zdůrazňuje Dagmar Najmanová. A závěrem dodává: “Samotné rozšiřování dolu Turów není z hlediska globálního oteplování vůbec pozitivní zpráva. Od fosilních paliv je třeba ustoupit a hledat jiná řešení, ať už Turów vodu stahuje či ne.”

 

Z polské stude EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) totiž nebezpečí ztráty vody pro Frýdlantsko nevyplývá. Pro Hrádecko ano, ale k tomu se polská strana hlásí a chce realizovat protiopatření. Česká strana bohužel vůbec nemá hydrogeologickou studii, která měla vzniknout, a která měla být jakousi českou protiváhou polské studie EIA. Za 5 let, co se o záměru ví, se na ni nesehnaly peníze. Tím, že nevznikla, nemáme v ruce nic jiného než domněnky. Na studii přivaděče vody přes Jizerské hory ale peníze jsou. Zajímavé, že? 

Klima se mění, na což již studie máme... A problém s vodou máme taky. Je třeba hledat řešení v ozdravení krajiny a naučit se s vodou hospodařit. 

 Video z akce

 

 

 

Dnes (pátek 26. dubna) jsme se nechali okouzlit jarem na Ještědském hřebeni, kde Čmelák spravuje starobylou chalupu na Padouchově. 
Chalupa je k pronájmu za velice slušné peníze, které investujeme zpět do přírody. Zažijete zde zcela jiný svět: Chalupa Padouchov

Video zde: Jarní Padouchov okem ptáka

 

Utvoř s námi mezinárodní živý řetěz, kterým se postavíme proti rozšiřování hnědouhelného povrchového dolu Turów. Řetězem symbolicky propojíme všechny tři státy - Českou republiku, Polsko i Německo. Zdůrazníme tak, že žijeme společně na jedné planetě a když si ji zničíme, bude to problém nás všech. Důvodů pro účast je mnoho!

Důl Turów má již dnes přímý vliv na enormní úbytek podzemní vody, kterou kvůli těžbě odčerpává. Ohroženo je asi 30 000 obyvatel měst Hrádek nad Nisou, Frýdlant a dalších sídel. Dalším rozšířením a prohloubením dolu hrozí, že tato krajina a místní lidé přijdou o zdroj pitné vody.

Rozšiřování hnědouhelného dolu a pálení uhlí k výrobě elektřiny je však dnes již neakceptovatelné. V době, ve které naprosto všichni pociťujeme důsledky změn klimatu je takový krok naprostým výsměchem a hřebíkem do rakve.

Tomuto ohrožení se nyní musíme postavit.
Důl Turów má platné povolení k těžbě uhlí do roku 2020. Polská společnost PGE, která ho provozuje však usiluje o to, aby se zde těžilo i poté a snaží se získat povolení k další těžbě. V procesu Posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) se mohou proti záměru postavit také všichni lidé z České republiky, Německa i Polska.

Proto se v neděli 28. dubna ve 14:00 sejdeme na Trojmezí – přímo v místě, kde se setkávají hranice Polska, České republiky a Německa a utvoříme tzv. živý řetěz – řadu lidí stojících v kruhu na území všech tří států. Na místě také bude k podpisu veřejný dopis polské vládě, možnost podat připomínku do procesu EIA a zazní několik proslovů k dané situaci.

Více zde: Spolu za vodu

Každý z nás může udělat něco pro to, aby louky cvrkaly a les bzučel.

Hmyz už nemůžeme vnímat jako něco otravného, co nám v létě znepříjemňuje pobyt u vody. Je ho totiž čím dál míň. Příčina masivního úbytku hmyzu leží hlavně v polích za městem. Něco v jeho prospěch ale může podniknout i majitel truhlíku s květinami za oknem. Rozhodli jsme se zjistit, co každý z nás může udělat pro to, aby hmyz v našem okolí prosperoval a plnil svoji nezbytnou funkci v ekosystému.

Více zde: Manuál pro záchranu hmyzu.

Klecové chovy zvířat jsou zlo. Ochránci zvířat bojují za jejich lepší život, pořádají petice, oslovují vlády, a společnost na to začíná pomalu slyšet. Například vejce - lidé dávají čím dál víc přednost vejcím minimálně z podestýlkových chovů nebo kupují přímo u malých chovatelů. V současné době žije v klecích po Evropě 290 milionů slepic, podmínky jsou otřesné.

 

Více o tématu zde: Konec doby klecové

 

 

Vždy je dobré vidět utrpění zvířat na vlastní oči, aby člověk zcela procitl a pochopil. Na nedělních oblíbených Tatrzích v Liberci, kde se prezentoval i Čmelák, návštěvníci takovou možnost měli. Spolek z Turnova adoptující slepice z klecí i podestýlkových chovů sem přivezl několik zachráněných zvířat - slepice z klece, které jsou na svobodě teprve 14 dní, se prý zpočátku vůbec nepohnuly z místa. Pohled na ně vyvolával soucit snad v každém, kdo šel kolem. Slepice z podestýlkového chovu, které se dostaly na svobodu již před rokem, na tom byly o poznání lépe. A prý ani na počátku nebyly tak zbědované jako slepice z klecového chovu. Oproti slepicícm ve volném výběhu je ale rozdíl stále patrný, například hřebínek, viz fotografie. Má tedy bezpochybyby smysl při nákupu vajec přemýšlet a nekoukat jen na cenu…

 

 

 

Děkujeme všem, kterým není život zvířat v zajetí lhostejný! Pomáhat slabším je normální!