Milé rodiny,

dvakrát se v pozdním podzimu setkalo v Mezinárodním centru setkávání v St. Marienthalu více než 55 lidí z Německa a Česka a strávili společně dva pestré, krásné víkendy. Společně jsme se smáli, zpívali, jedli a povídali si. Mezi rodinami z Německa a Česka byly navázány nové kontakty. Byly to tři dny společného volného času, daleko od civilizace a v klidu. Na dílnách jsme vytvořili lecjaká umělecká díla, ze dřeva, včelího vosku, vlny nebo mouky. Ve večerních hodinách jsme si užívali hudby nebo si vyslechli přednášku o světelném smogu a bavili se u krbu. Zkrátka: byl to úžasný, romantický čas tady v odlehlém Marienthalu. Nebylo jednoduché tento projekt zorganizovat, ale je to setkání, které za to skutečně stojí. Je radost vidět, jak se děti a dospělí v pátek setkávají a odjíždějí v neděli jako známí a přátelé. To vše by nebylo možné bez finanční podpory.

Proto bychom chtěli na tomto místě poděkovat všem donátorům programu. Díky dotačním prostředkům z Evropského fondu pro regionální rozvoj bylo možné tento projekt realizovat, stavět mosty mezi různými zeměmi, zprostředkovávat ekologické povědomí, posilovat rodiny, přibližovat kulturu a přírodu v přátelském prostředí naplněném láskou  bližnímu. Nyní vás prosíme, abyste toto poselství předávali dál. Buďte také staviteli mostů mezi lidmi, těmi, kdo se zasazují o šetrný vztah k přírodě. My všichni žijeme se světlem a tmou – kéž zažíváte mnoho světla, především v srdci a ne v podobě světelného smogu.

 

 

 

 Soustava tůněk doplněných molem, dřevěnými chodníčky, naučnými cedulemi či malou pláží. To jsou Mokřady Jablonné. Nový prales na Ještědském hřebeni – místo kde se dlouhodobou péčí mění smrková monokultura na pestrý les plný života. Dvě pozoruhodná místa propojená v roce 2018 projektem Terénní ekovýchova v Libereckém kraji 18, který realizuje Čmelák – Společnost přátel přírody z.s., a kterého se zúčastnilo 272 dětí a žáků ze všech koutů Libereckého kraje.

Pro lokalitu Mokřadů Jablonné i Nového pralesa nachystali lektoři Čmeláka nové vzdělávací programy. V Mokřadech Jablonné byly jejich tématem ekosystémové služby, v Novém pralese houby, jakožto „ředitelé“ lesního ekosystému. 

„Při tvorbě nových programů vycházíme z konceptu konstruktivistické pedagogiky, aktivity chystáme tak, abychom nepředávali hotovou vědomost, ale jen připravujeme podmínky pro to, aby si každý účastník zkonstruoval poznání ve své hlavě sám. Naším cílem je, aby u co největšího počtu žáků došlo k „AHA“ efektu – to je okamžik, kdy žák sám objeví nějakou novou souvislost nebo informaci, vysvětluje postup tvorby Michal Řepík, lektor ekovýchovy ze Čmeláka.

Program v Mokřadech Jablonné vysvětloval dětem fungování velmi nenápadných ale pro život člověka nezbytných ekosystémových služeb, jakými jsou udržování příjemného klimatu, podpora druhové rozmanitosti, ochrana před povodněmi, čištění vody či rekreační funkce pro odpočinek člověka. Vše měly šanci prožít na vlastní kůži a zažít své „AHA“ efekty. 

„Pro děti je velmi obtížné představit si abstraktní procesy, jako je třeba odpar vody rostlinami poháněný sluneční energií, díky němuž je klima pro člověka příjemné. Velmi silného „AHA“ efektu jsme dosáhli názorným modelem, ve kterém děti pumpují vodu skrze kmen umělého stromu a navrchu je rozstřikována tryskou na malinké kapičky“, doplňuje Řepík.

V Novém pralese byla hlavním tématem programů funkce hub v ekosystému. „Když jsme chystali program o houbách, hodně jsme vycházeli ze skvělých knížek Petera Wohllebena a sami jsme zažili mnoho „AHA“ efektů, říká o lesním programu Marta Ježková, lektorka ekovýchovy ze Čmeláka.

„Asi nejsilněji na děti zapůsobil okamžik, kdy porozuměli tomu, že WWW nemusí být jen webové stránky, ale také Wood Wide Web, to že houby nejsou jen ty viditelné plodnice na povrchu, ale především neuvěřitelně jemný, propojený a všudypřítomný systém houbových vláken, kterým proudí živiny, voda a informace, vypichuje ještě Ježková hlavní „AHA“ efekt pralesního programu.

Čmelák – Společnost přátel přírody z.s. se ekologické výchově v Libereckém kraji věnuje dlouhodobě a systematicky, jejími programy projde cca 1500 dětí a žáků ročně. Pedagogové na nich nejvíce oceňují originální pomůcky a dokonalou přípravu lektorů. Programy probíhají zejména na lokalitách, které Čmelák vlastní a dlouhodobě o ně pečuje v souladu s ochranou přírody v rámci svého pozemkového spolku. 

 

Projekt Terénní ekovýchova v Libereckém kraji 18 byl podpořen Ministerstvem životního prostředí České republiky.    

Síť Natura 2000. Síť, která si klade za cíl zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast. A protože přírodu tvoří daleko více biotopů než louky a lesy, připravili jsme pro vás v rámci projektu podpořeného Evropským fondem pro regionální rozvoj dvě výstavy, na kterých se dozvíte mnoho informací o důležitých biotopech v příhraniční oblasti Čech a Polska.

Výstavy se konají v od 17. října do 31. října a naleznete je v prostorách kina Varšava v Liberci (https://mapy.cz/s/39UuI) a v Loveckém zámečku Pachtů z Rájova v Jablonném v Podještědí (https://mapy.cz/s/39UuW) a v čase od 10:00 do 17:00. Výlet na druhou zmíněnou výstavu můžete spojit například s procházkou po Mokřadech Jablonné, které jsou jedním z nejvýznamnějších projektů našeho spolku!

Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím Euroregionu Nisa.

Zdroj: EKOLIST.CZ

Konference Říční krajina 2018, zaměřená na problematiku zadržování vody v krajině, stav vodních toků, jejich obnovu a správu, se konala ve dnech 5.-7.11.2018 za účasti 119 odborníků.

Účastníci se shodují, že současná krajina je silně poškozená dnešním způsobem zemědělského a lesnického hospodaření a její retenční schopnost z hlediska vody je kriticky nedostatečná. Náprava tohoto stavu nemá dostatečnou politickou prioritu.

Na konferenci byly prezentovány příklady úspěšného řešení projektů obnovy krajiny, zaměřené jak na vodní toky, tak i na retenci vody v celé ploše povodí. Domníváme se, že naše země disponuje dostatečnou odborností a znalostmi potřebnými k obnově krajiny. Nicméně jsme přesvědčeni, že tempo a rozsah obnovy krajiny jsou nedostatečné a neodpovídají naléhavosti problémů, které do naší krajiny vnáší klimatická změna, jejíž součástí je i nárůst hydrologických extrémů.

Z těchto důvodů požadujeme, aby:

1. správci toků dostali od svého zřizovatele jasné zadání, které by zdůraznilo prioritu realizace přírodě blízkých opatření v krajině, kvantifikovalo jejich rozsah a časový plán, stanovilo jejich měřitelné a kontrolovatelné milníky plnění.

2. tato opatření byla prosazována nejen ve volné krajině, ale i v městském a příměstském prostoru. V těchto územích vystupují do popředí i kulturní aspekty ekosystémových služeb. Naléhavě potřebujeme vytvářet prostředí, přinášející možnosti bezprostředního a smyslového zakoušení říční krajiny, zdravé a udržitelné rekreace a pocitu sepětí s přírodou.

3. prováděcí vyhlášky k vodnímu zákonu tento zákon vykládaly s důrazem na zadržování vody v krajině.

4. byl překonán resortní přístup ke správě vodních toků a povodí a bylo jednoznačně stanoveno, kdo je zodpovědný za realizaci výše zmíněných opatření.

Současný způsob konvenčního zemědělského hospodaření neodpovídá potřebám udržet a zvyšovat retenční schopnost zemědělské krajiny. Svrchní vrstva půdy je v kritickém stavu z hlediska schopnosti zadržovat vodu, zároveň klesá i hladina a jakost podzemní vody. Současné nastavení zemědělských dotací dostatečně nezohledňuje hospodaření s vodou a ani existující nástroje nejsou smysluplně využívány.

Požadujeme proto, aby:

1. byla obnovena a maximálně využita schopnost zemědělské půdy zadržovat vodu

2. se mokřady a další prvky krajinné zeleně staly běžnou součástí opatření prováděných na zemědělské půdě

3. zemědělské dotace zohlednily zadržování vody a její kvalitu při odtoku z obhospodařovaného území

4. část dotací byla použita pro rozvoj regionu, ve kterém byla udělena

5. dotační programy rovněž pokrývaly náklady na vyjednávání společenské dohody

6. byla přehodnocena funkce odvodňovacích zařízení; nadále není možné upřednostňovat maximalizaci produkce za cenu zrychlení odtoku vody z krajiny

Pro optimální nastavení strategie zadržování vody v krajině a moderní komplexní plánování je třeba zvýšit naše znalosti ohledně interakcí krajiny a vody. Proto požadujeme, aby:

1. byly kvantifikovány ztráty vody v krajině vlivem nevhodného zemědělského hospodaření, zejména neuváženého odvodnění včetně stanovení potenciálu nápravy.

2. byly kvantifikovány ztráty vody v krajině nevhodnou regulací říční sítě včetně potenciálu jejich revitalizace

3. byla kvantifikována ztráta schopnosti půdy zadržovat vodu a potenciál zvýšení zadržení vody její obnovou

4. byly výsledky těchto analýz porovnány s potenciálem technických opatření pro zadržování vody (velké a malé vodní nádrže) včetně hlediska nákladů, a to včetně vyhodnocení dalších synergických efektů a ekosystémových služeb

5. součástí těchto analýz bylo i hodnocení úlohy malého vodního cyklu

6. výše uvedené zásady zadržování vody v krajině a výsledky požadovaných studií a analýz se staly závazným podkladem pro územní plánování a pozemkové úpravy, plány dílčích povodí a nastavení dotačních nástrojů

Celkem 160 sazenic ohrožených jilmů vysadili v letošním roce pracovníci a dobrovolníci spolku Čmelák na 11 lokalit po celém Libereckém kraji. V rámci projektu Šance pro jilmy podpořeného letos Libereckým krajem navrátilo sdružení v uplynulých 15 letech do přírody již na 5000 sazenic této vzácné dřeviny. 

V České republice se tradičně vyskytují tři druhy jilmů: jilm vaz, jilm habrolistý a jilm horský. Dříve byly neodmyslitelnou součástí krajiny – rostly v lesích, při březích řek a potoků, na mezích a v remízkách, v alejích podél cest, v parcích i uličních stromořadích měst. Dnes se s nimi díky houbovému onemocnění zvanému grafióza setkáte jen výjimečně. Tomuto onemocnění, zavlečenému k nám ve třicátých letech 20. století ze zahraničí, padlo za oběť přibližně 90% jilmů na území naší republiky.

„Grafióza je stálým problémem. Přesto věříme, že má naše snažení smysl. Vycházíme z toho, že jilmy, které přežily, jsou proti této nemoci odolnější. Má cenu je vracet zpět do krajiny.“ vysvětluje Jiří Antl ze polku Čmelák. Převážná většina jilmů vysazených v uplynulých letech podle našich průzkumů žije a naplňuje poslání projektu. Nemáme informace o tom, že by některý z nich (a nejstarší z nich už i plodí a mají přes 10 m výšky) dostal grafiózu.

Jilm je zajímavý i tím, že jeho plody, na rozdíl od většiny našich listnáčů, nedozrávají až na podzim, ale již na přelomu května a června. Semínka vypadají jako malé lehké penízky a vítr je dokáže přenášet na velké vzdálenosti. Pokud je bezvětří a spadnou na zem, mohou pod statným stromem vytvořit i několikacentimetrovou vrstvu.

Letošní projekt se týká v regionu nejrozšířenějšího a na stanovištní podmínky nejuniverzálnějšího druhu jilmu – jilmu horského. Spolu s dobrovolníky jsme ho vysadili na 11 lokalit do lesů celého kraje. Směřovaly na pozemky Pozemkového spolku Čmelák, kde vytváříme přírodě blízké smíšené porosty, které by  budoucnu měly stabilizovat většinou monokulturní lesy ve zbytku krajiny a stát se jakousi "semennou bankou" vzácnějších druhů dřevin do okolí.